Podtrhni svou krásu
Také na vás někdy zapůsobily následující věty?
- Máš tak krásné oči, tak ti to sluší, když jsi nalíčená.
- Díky skvělé řasence budete mít ty nejsvůdnější oči.
- Dokonalá rtěnka, která vám zvětší rty.
- Make-up pro dokonalé krytí..
Na většinu dívek a žen bohužel ano. Ať už je to reklama nebo lidé z okolí, přátel či rodiny, stále je nám podstrkováno, jak máme podtrhnout svou krásu. Vylepšit se, abychom byly krásné, sexy, žádané, přitažlivé.
Cožpak už nejsme?
Fakt jsme krásné až když se nalíčíme a bez toho si nás nevšimnou? Fakt vypadáme nenalíčené hrozně? Opravdu bez stínů, řasenky a dalších líčidel nebudeme přitažlivé? Nebudeme mít tak krásné oči? To, že naše rty nejsou typu Angelina Jolie znamená, že nejsou krásné? Bez všech těch pomůcek nebudeme svůdné, sexy?
Opravdu se naše přirozenost musí skrýt, aby se na nás mohli ostatní koukat? Abychom se mohly koukat s láskou samy na sebe?
Jasně, že ne!
Bohužel tahle masírka velmi často podkopává dívkám a ženám již tak narušenou sebedůvěru. Pak se není čemu divit, že místo sebevědomé, radostné ženy se utvoří žena, která si bez make-upové masky nevěří, má pocit, že je ošklivá, není dost dobrá, nikomu se nemůže líbit. Smutek, stud, vnitřní napětí, touha být neviditelná. To vše se může uvnitř ženy mísit, prohlubovat a tvořit chaos. A přitom to navenek může působit tak nevinně, že o nic velkého nejde.
Sama to moc dobře znám, kdy jsem se nenalíčená cítila hrozně. Styděla jsem se dívat lidem do očí, protože jsem se najednou cítila nahá, ZRANITELNÁ. Najednou jsem neměla svou MASKU SEBEVĚDOMÉ ŽENY. Najednou jsem tu stála já samotná, bez své sebedůvěry, bez lásky sama k sobě. Jen já a mé slabiny. A tak jsem se opravdu každé ráno cestou do práce líčila v autobuse. Doma jsem to nestíhala, ráda jsem si přispala a než aby mě kolegové viděli nenalíčenou, vytáhla jsem všechna svá zkrášlovadla v mhd a už to jelo. Dokonce jsem na sebe byla pyšná, že se dokážu perfektně nalíčit i v drncajícím autobuse.
A takhle je to opravdu normální?
A víte co? Přišlo mi to naprosto normální. Do práce se vždy líčila i má maminka a spousta žen se přeci také každé ráno aspoň trošku zvýrazní. Jen si vemte, jak často se vtipkuje, že si žena musí dát obličej, aby se jí ostatní nelekli nebo přísná sebekritika, jak po ránu vypadá žena hrozně, tak se musí zlidštit, atp. Dlouho mi vůbec nedocházelo, jak nezdravý program si v sobě držím, jak moc to odráží mou neúctu k sobě samé, jak se stále neumím mít ráda. A jak je tato zvrácenost pro dnešní společnost, pro spoustu žen běžná, normální.
Chce to změnu
Co jsem tehdy ještě neviděla bylo, že častokrát těmi líčidly ženy (tenkrát včetně mě) maskují své slabiny. Svou nedůvěru v sebe, pocit nedokonalosti, své vnitřní strachy. Nevnímala jsem, že líčení z nich napovrch udělá sebejistého a silného člověka, na kterého ostatní budou pohlížet jinak. Třeba s větším respektem, s větším zájmem, dají ženě pocit výjimečnosti. Pocity, které ženě bez nalíčení chybí.
Asi tušíte, že tohle není úplně zdravá cesta a že to chce změnu.
3 tipy jak začít:
Pokud cítíte, že máte v sebepřijetí mezery, můžete začít se sebou pracovat hned teď. Vemte si tužku a papír a projděte si následující body.
1) Podívat se upřímně do svého nitra.
Upřímně si odpovězte, sepište na papír, jak se vnímáte jste-li bez nalíčení.
Cítíte se pohodlně, přitažlivě, komfortně?
Je tam něco, co je vám nepříjemné?
Pokud ano, co to je?
2) Začít postupně rozkrývat své strachy.
Co vám brání cítit se krásně ve své přirozenosti?
Je tam nějaký strach, obava? Z čeho?
Jaký je rozdíl v tom jak se cítíte, když jste nalíčená a nenalíčená?
3) Postupně přijímat sebe ve své přirozenosti a nabývat zdravou sebedůvěru.
To je jedna z nejnáročnějších věcí, protože je důležité zpracovat důvody (příčiny problému), pro které se nepřijímáte. Použít můžete třeba metodu EFT, se kterou se můžete seznámit v e-booku zdarma 4+4 praktické klíče ke zklidnění a pracovat s ní na svém sebepřijetí.
Vždyť co je více neodolatelné, než-li žena, která si věří, je přirozená, svá, šťastná a radostná. Žena, která neřeší to, jak působí či jak ji vidí ostatní, žije si svůj život a šťavnatá esence života z ní vyzařuje, ať už je nalíčená či nenalíčená.
Hodit šminky do koše?
Myslíte si, že žena žijící v přirozenosti se již nikdy nemůže nalíčit? Samozřejmě, že může, proč by ne? Také se čas od času ráda nalíčím, baví mě kombinovat barvičky, sladit líčení s oděvem, doplňky. Nejde o nějaké gesto, kdy navždy zahodíte řasenku. Důležité je cítit se krásně, pohodlně ve své přirozenosti. Tím odpadá potřeba maskovat své slabiny, tedy i potřeba líčit se každý den do práce, na každé setkání s přáteli, atp.
JIŽ TO NENÍ NUTNOST, POVINNOST, ale občasné zpestření, třeba jen jednou za rok, kdy žena dostane náladu a chuť se nalíčit.
Být svá, být přirozená, milovat nejen svou tvář, své tělo, milovat se komplet. To je normální, to by mělo být běžné, přirozené.
A jak to máte vy, milé ženy?
Máte se rády nebo maskujete své slabiny líčením či nějakým jiným způsobem?
Možná je to otázka jen pro vás, pro zamyšlení, ale budu moc ráda, když se mnou budete sdílet třeba váš příběh nebo názor níže v komentářích.
Děkuji a mějte se rády milé ženy takové, jaké jste. Protože každá z vás je nádherná bohyně.
S láskou,
