„A co se stane, když nebudu brát léky?“
„Tak umřete.“
Zněla odpověď mého ošetřujícího lékaře na endokrinologii, tedy oddělení pro pacienty s nesprávnou funkcí štítné žlázy. Na otázky, zda její funkci opravdu nelze upravit jinak než léky, třeba stravou, cvičením, čímkoliv, jen abych se vyhnula každodennímu zobání léků, mi bylo řečeno, že to bohužel nejde. Léky jsou nezbytné.
Vzdor, smutek, strach a odpor z doživotního připoutání k tabletkám. V hlavě jsem měla jasnou myšlenku. Ne, nevěřím, že to jinak nejde, zkusím to!
„Tak já ty léky zatím nechci, dejte mi čas do další kontroly a když se to bude horšit, tak je nasadíme.“
Pana doktora jsem touto větou očividně zaskočila. Překvapený a nechápající výraz v jeho tváři se nedal přehlédnout a znovu mi zopakoval, že jiné cesty než přes léky není.
Co teď dál?
Z ordinace jsem odcházela rozpačitá. Měla jsem šest měsíců na to, abych opravila něco, co z lékařského hlediska opravit nelze. Cítila jsem však, že člověk má svůj život ve svých rukou, že nic se neděje jen tak. Ale jak začít? Odkud začít?
A tak jsem hledala různé metody, co by mi pomohlo. Nakonec jsem se dostala přes kamarádku k paní, co dělala metodu EFT. Řekla jsem jí co mám za problém a milá paní se mnou začala řešit úplně jiné věci, než co jsem potřebovala! Hlavně jaký mám vztah sama k sobě.
Maska sebejisté drsňačky spadla. Zjistila jsem, že se nemám ráda a nepřijímám své tělo. Na to navazovaly strachy, o zdravé sebejistotě jsem si mohla nechat zdát. Poprvé jsem se opravdu naladila na sebe, na svou štítnou žlázu a mohla vnímat, jak se cítí nemilovaná, osamocená, smutná. Mohla si s ní popovídat a dozvědět se, co jí může udělat šťastnou, veselou, radostnou a správně fungující.
Upřímně, když jsem z terapie odcházela, moc moudrá jsem z toho nebyla. Ale cítila jsem se lépe, lehčeji, s uvědoměním, že mít se ráda je fakt důležitá věc, jelikož to nějakým způsobem ovlivňuje mé fyzické zdraví. A když je to důležité, je třeba na tom zamakat. Tak jsem si dál povídala se svou štítnou žlázou a zjišťovala, jak se cítí a pracovala na přijetí sebe samé.
Opět v ordinaci
Půl rok uběhl jako voda a čekala mě další pravidelná prohlídka. Věřila jsem, že výsledky budou dobré a zároveň se bála, že nebudou. Přeci jen jsem měla v sebepřijetí ještě dost velké mezery o kterých jsem věděla a pěkný pytel těch, které jsem postupem času vytěsnila a tedy neměla o nich ani tušení.
Pan doktor se podíval na výsledky. Sleduji jeho výraz, ze kterého se nedá nic moc vyčíst a jsem jak na trní.
„Jak se cítíte slečno Salačová?“
„Skvěle, mám se výborně.“
Odpovím a vykouzlím lehký úsměv. Do zprávy zapisuje můj stav a oznamuje mi, že se uvidíme tradičně za půl roku na kontrole. O lécích se nezmínil. Nedalo mi to a ptám se, zda to tedy na léky už není? Odpověď?
„Není.“
S nadšením se ptám, zda jsou tedy výsledky v pořádku? Dozvídám se, že ne úplně, ale léky brát nemusím. Zatím. A ať se moc předčasně neraduji. To už ale vypouštím z hlavy. Zvládla jsem to!!! DOKÁZALA JSEM TO!!! Nadšení, radost, vděčnost a obrovská zvědavost vědět víc, jak to tedy všechno funguje.
Postupně se výsledky dostaly do normy tabulek a již několik let se tak drží. Myslím, že pan doktor to dodnes moc nechápe, ale nikdy to nedal znát. Z půlročních kontrol se staly roční a už jsem si tam chodila jen pro větu, kterou jsem znala. ,,Všechno v pořádku”. A taková kontrola byla i fajn, protože jsem si mohla ráno trochu přispat :))
Co mi to dalo, co mi to vzalo
Touha po objevování mě nepustila, naopak, s každou informací, s každým prožitkem stoupala a stoupá dál. Když se tak zamýšlím, nad těmi deseti lety, musím se pousmát. V té době jsem neměla ani tušení, jaké hloubky se mohu dotknout. Jak moc se změním. Jak moc se změní můj život. Co opustím a co naopak získám.
Například:
- Kolik nezdravých programů odhodím.
- Jak můžu žít radostněji.
- Co je to vnitřní štěstí, vnitřní radost ze života.
- Naučila jsem se jít v souladu se svou duší, nikoliv proti sobě.
- Milovat sebe sama a upřednostnit se na první místo.
- Milovat a přijímat své tělo.
- Žít tak, jak si přeji.
- Plnit si své sny.
- Náročné situace zvládat s lehkostí.
- Rozpoznat své slabiny, zjistit proč mě zasahuje to či ono, uvědomit si, že to nemám zpracované a že to tak být nemusí.
- Umět se sebou pracovat.
- Nenechat se odradit, když je to náročnější.
- Důvěřovat sama sobě.
- Užívat si nejistoty, radovat se z neznáma.
- Činit náročné, i bolestné kroky, když cítím, že to vychází z mého srdce.
- Rozpoznat, kdy jednám ze svého vnitřního přesvědčení a kdy se ozývá má slabina a nezpracované programy.
Poznávat svět energií, který je pro existenci zásadní, procítit, prožít si, že nejsem jen hmotné tělo, ale i energetické, že jsem součástí celého vesmíru. A dál na sobě pracovat, rozvíjet se, žít podle skutečných hodnot, objevovat nové a stále více pronikat do světa za hmotnou.
Nyní již několik let sama pomáhám lidem nejen pomocí metody EFT, pořádám semináře pro ženy, předávám své znalosti, ukazuji cestu k radosti ze života, nyní i online a jsem vděčná za život, který žiji.
A co je skvělý
Že to všechno mohu a předávám dál, jelikož mé velké přání je, aby si co nejvíce lidí, uvědomilo, že TO, CO ŽIJE VĚTŠINA LIDÍ NEMUSÍ BÝT SPRÁVNÉ! A že to jde opravdu JINAK A LÉPE!
ZÁLEŽÍ MI NA TOM, ABY LIDÉ ŽILI KVALITNĚJŠÍ A RADOSTNĚJŠÍ ŽIVOT. A proto jsem začala tvořit i ONLINE PRODUKTY, které MĚNÍ ŽIVOT, protože MĚNÍTE SEBE!
Mě se to povedlo a VÁM MŮŽE TAKÉ!
Ale jak asi tušíte, nebylo to všechno hned a nebyla to zrovna procházka růžovou zahradou. Ale o tom zase třeba příště v rubrice Můj příběh.
Mějte odhodlání a nevzdávejte práci na sobě.
S láskou,
