První třída
Tam to začalo. O přestávce jsme si hráli venku na trávě, kde všechno tou dobou krásně kvetlo a vonělo. Hráli jsme si, honili se, pamatuji si, že jsem trhala květiny. Matně si vzpomínám na své rozpoložení, že jsem se uvnitř cítila smutná a nešťastná. Po pár minutách, co jsme se vrátili do třídy na další hodinu vyučování, mě začala svědět očka. A co udělá dítě, když ho něco svědí? No jasně, podrbe se.
Takže jsem si očíčka mnula a mnula a doufala, že svědění přejde. Jenže se samozřejmě stal opak, svědění bylo čím dál horší, obě oči mi začaly rychle otékat, až jsem přes blány hnisu téměř nic neviděla. Paní učitelka tedy volala mé mamince, která celá vyděšená hned přiběhla a putovaly jsme k paní doktorce.
Co to se mnou je?
Jak asi tušíte, má obvodní lékařka mi diagnostikovala alergii. Tedy šup se mnou na alergologii.
Tam mě přivítala vcelku milá paní doktorka, kápla mi hned kapky do očí a dostala jsem nějaký prášek. Pak mi napíchala ručičku od zápěstí až k rameni a já jsem jen sledovala, jak všechny vpichy začínají trošičku bobtnat. Byl to test, na co všechno jsem alergická. A zjistilo se, že úplně na všechny alergeny, na které mě testovali. Všichni, včetně paní doktorky jsme překvapeně koukali. Paní doktorka nás rovnou objednala na další návštěvu s tím, že budu dostávat injekce, aby se má alergie lepšila.
Maminka dostala seznam čeho všeho se mám vyvarovat, na co si dát pozor. Recept na kapky do očí a zázračný lék, po kterým mi bude dobře. A opravdu, po lécích všechny příznaky zmizely.
Co to se mnou doopravdy je?
Jenže co se mi doopravdy děje, to nikdo nezjišťoval. Nikdo se neptal, jak se cítím, jaké máme vztahy doma, co se děje, že mé tělo takto reaguje. Nikdo se neptal na příčinu mé alergie. Řešil se jen důsledek, který se potlačoval léky.
A samozřejmě se nevyřešil.
Jak to šlo dál?
Dost špatně.
Návštěvy u paní doktorky, která mi vždycky vpíchla cosi, po čem jsem měla ručičku napuchlou a bolavou mi moc nepomáhala.
Příčina problému se neřešila a alergie se horšila. Moje nitro volalo o pomoc, tělo se čistilo jak to jen šlo, ale vyslyšeno nebylo.
A tak se k mým potížím přidalo nekonečné kýchání, senná rýma, horšilo se mi dýchání.. Dostala jsem další prášíčky, plus inhalátor.
Jak šel čas, má alergie sílila a nakonec se to vyhrotilo tak, že jsem ji měla celoročně a úplně na všechno. Pyly, prach, roztoči, chlupy od zvířátek, seno, posečená tráva, podhoubí, tlející listí. Mé přání mít domácího mazlíčka nepřipadalo v úvahu. Stačilo se k pejskovi jen přiblížit a už jsem kýchala. Nemohla jsem mít ani obyčejné rybičky. Kdo by řekl, že člověk může být alergický na žrádlo pro rybičky?
Nejhorší pro mě bylo však to, že jsem častokrát nemohla dodechnout. Když jsem byla ve 13ti letech na dalším speciálním vyšetření, řekli mi, že mám náběh na astma. Co s tím ale dělat dál, to už mi nikdo neřekl. Ani jsem se nedozvěděla, co mohu udělat pro to, aby se můj stav nezhoršil. Zkrátka buď astma přijde nebo ne. Na alergologii už asi také nevěděli co se mnou, a tak mi dali domů sadu všelijakých kapiček, které jsem měla užívat.
A dost!
Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, ale rezignovala jsem a řekla, že už odmítám veškeré injekce, kapičky a alergologická vyšetření. Že už tam chodit nechci a nebudu. Kupodivu ani rodiče neprotestovali. Také viděli, že výsledky to žádné nepřináší.
Měla jsem svou výbavičku. Kapky do očí, oblíbené prášky a inhalátor. Rozhodla jsem se, že to všechno budu používat jen v tom nejkrajnějším případě. Tak jsem léky omezila a inhalátor postupně vysadila úplně. Ne že by se mé problémy kdo ví jak zlepšily, ale zkoušela jsem metodu, že to tělo nějak dá.
Příčina mých potíží se však nadále neřešila.
Jak najít tu správnou cestu?
V té době jsem se již začínala zajímat o magii, energie, sílu polodrahokamů a bylinky, což pro alergičku je docela výzva :o) Mou první knížku o magii mi daroval tatínek, stejně tak i vykládací karty. Jsem mu vděčná, že mě v tomhle směru opravdu podporoval, což se o mamince, která se spíš bála, abych neskončila v nějaké sektě, nedalo říct. V té době toho tady moc nebylo, slovo ezoterika se ještě nepoužívalo nebo jsem to nikde neslyšlela, nečetla.
Nicméně už jsem tak nějak začínala vnímat, že existuje i nějaká jiná cesta. Jenže jak to uchopit? jak s tím vším začít pracovat? Na to jsem si přicházela dobrých pár let.
Malé odbočení
Tahle má první knížka o magii mi vlastně zachránila život. O tři roky později, díky nesprávné hormonální léčbě jsem zvažovala svůj život ukončit. Následky této léčby byly opravdu velmi nepříjemné a letité. To, že jsem to neudělala bylo jen díky tomu, že jsem věřila, že tuto zkoušku musím zvládnout, jinak si ji vezmu do příštího života. A to jsem fakt nechtěla. Ale to jsem trošku odbočila. Pokud vás zajímá tento můj příběh, najdete ho pod názvem Z dítěte předčasně ženou – TADY.
Zpět k alergii
Postupně mé léky na alergii přestávaly zabírat, a tak jsem je vyměnila za další. Možná bych touhle cestou šla dál, kdybych neměla problémy se štítnou žlázou a to mě donutilo začít svůj život měnit.
Dostala jsem se k metodě EFT, která mě fascinovala hlavně tím, že opravdu zabírala! Nejen že se vyřešili mé problémy se štítnou žlázou (i o tomto mém dobrodružství si můžete přečíst v článku „A co se stane, když nebudu brát léky?“ „Tak umřete.“) , ale začaly se řešit i mé alergie.
Jaké jsi měla dětství?
Konečně po dlouhých letech se začala řešit příčina mého problému.
Když mi byla poprvé položená otázka, jaké jsem měla dětství, řekla jsem, že krásné, pohodové. Rodiče mě měli rádi, věnovali se mi, hráli si se mnou, bylo to super.
Pak přišlo zamyšlení se do hloubky.. Jaké bylo opravdu mé dětství. Uvědomění si, že tam nebyly jen krásné vzpomínky, ale i dost bolavé.
Většina rodičů to s námi myslí jenom dobře, jenže také vychází ze svých strachů, obav, nezdravých programů, které nám nevědomky předávají. My si je samozřejmě přebíráme a časem bereme jako svá vlastní. A tak se deformuje naše přirozenost. Když k tomu přidáme náročné situace, které způsobí trauma a nemusí být vůbec viditelné, máme zaděláno na pěkný průšvih.
Vrátila jsem se tedy do svého dětství. Vrátila se do vzpomínek a rozvzpomínala se, jak jsem se kdysi cítila. Co se všechno stalo, jak to na mě působilo, kolik věcí mě zasahovalo. Jak jsem vnímala a prožívala těžké chvíle rodičů nebo strach, že se mi maminka z nemocnice již nevrátí.
Uvědomění si, jak moc je to všechno propletené a jak moc to pro mě bylo tíživé, že se mé tělo muselo tolik čistit. A také uvědomění si, jak důležitá je harmonie uvnitř každého z nás a jak moc nám ta harmonie chybí.
A tak jsem čistila, vyťukávala, brečela, znovu si procítila smutek, agresi, vzdor, nenávist, beznaděj, nepochopení, strach atd. a zpracovávala.
Změna přichází
Nebylo to hned, ale postupně se mé alergie začaly lepšit a lepšit. Z těžké celoroční alergičky najednou byla holka bez alergií, která pociťuje pouze jeden měsíc v roce slabou sennou rýmu. V podstatě si jen párkrát smrkne do kapesníčku. Už mě to nijak neomezovalo. Ale věci se prostě dějí, a tak mi bylo ukázáno, že ani tuhle zátěž si v sobě nechat nemohu, ač-li je v porovnání s tím, co bylo kdysi opravdu malinká.
Zátěž je stále zátěž a držet si ji v sobě nemá smysl.
Tak vidíte. Všechno opravdu jde, stačí jen chtít a přijít na to, proč se to děje. Najít skutečnou příčinu problému a zpracovat ji.
A hlavně, mít odhodlání a chuť měnit svůj život.
S láskou,
